Mezi odbornou i „neodbornou“ veřejností se stále uvažuje o zvyšování vlivu sucha na naši přírodu. Je faktem, že příroda zahrnuje také to, čemu se říká zemědělská výroba. V zemědělské výrobě se v poslední době velmi výrazně objevila formulace „zemědělské sucho“, které má vyjadřovat stupeň sucha, který už polní plodiny nerozdýchávají a podstatně, nebo zcela, snižují výnos produktů, pro které je pěstujeme. Prostě je neoddiskutovatelný fakt, že na něj musí zemědělství nějak zareagovat. Ale je také faktem, že úroveň sucha je rozdílná podle lokálního rozdělení srážek a teploty (například průměrné) v dané lokalitě. Protože nejsem na klimatologii odborníkem, „kradu“ informace z ČHMU a podobných zdrojů přístupných na webu, kde je sucho a co to vlastně pro zemědělce znamená.

Ve světě byla vypracována celá řada metod na kvantifikaci sucha Ty jednodušší berou v úvahu pouze množství spadlých, složitější pak uvažují i s proměnlivým vlivem teploty na výpar a bilanční metody již přímo počítají s evapotranspirací (buď travního porostu anebo přímo dané plodiny). U nás jou často používány indexy, jako např. Langův dešťový faktor, Končekův index zavlažení, hydrotermický koeficient Seljaninova, Minářův index vláhové jistoty apod. Ty měly původně rozlišovat jednotlivé klimatické oblasti, nyní se využívají i k vyjádření závažnosti sucha.

Hydrotermický koeficient - G. T. Seljaninov zjistil, že v teplých měsících roku (při průměrné teplotě nad 10o C) se desetina sumy průměrných denních teplot za měsíc přibližuje k měsíční hodnotě výparu z vodní hladiny. Na tomto poznatku stanovil vzorec pro výpočet hydrotermického koeficientu (Kh).

Podobná hodnocení jsou například v USA hodnoceny tzv Palmer Drought Severity Index – PDSI. Při jeho konstrukci Palmer stanovil kritéria tak, aby ani výjimečně vlhký měsíc uprostřed suchého období příliš neovlivnil hodnotu indexu, stejně tak jako série měsíců s přibližně normálními srážkami následující po suchém období ještě neznamená, že již sucho skončilo.

  Velká část naší populace již zaznamenala, že se (průměrná) teplota stále zvyšuje. Důkazem toho je i to, že vzhledem k nárůstu teploty bylo nutné přikročit k přepočtu tzv. padesátiletého průměru, že se k nám rozšířili teplomilní škůdci, i choroby, a lze pěstovat teplomilnější plodiny na dříve nepoužitelných lokalitách.

Lineární trend nárůstu teploty za posledních 50 let je nyní téměř dvojnásobný ve srovnání s posledním stoletým trendem, dosahuje již 0,13o C za jedno desetiletí. Nicméně je faktem, že nedošlo k nárůstu srážek, ale k nárůstu teploty ano. Navíc se rostoucí část srážek odehrává v rychlých a silných přívalech, které nemají šanci se odpovídajícím způsobem vsakovat do ornice/zeminy. Proto se v nejteplejších oblastech, které navíc odpovídají většinou i oblastem s nejmenšími srážkami, zvýšil také odpar vody. A počítáme-li s nižším využitím přívalových srážek, jejich výskyt se stává také „normálem“ pak narůstá výskyt zemědělského sucha (viz portál http://www.intersucho.cz), kde lze dohledat výskyt zemědělského sucha v jednotlivých měsících a letech).

Další představu o změně teplotních (a v důsledku i o možnosti využití dešťových srážek dává výskyt tzv. „tropických dní“, patřících do indexu extremity. Tropický den nastává v momentu, kdy maximální teplota vzduchu dosáhne nebo překročí hranici 30°C. Počet tropických dnů býval jen několik v roce. Ale v posledních dvaceti letech se projevil jejích prudký nárůst. V tropických dnech dochází ke zvýšené evapotranspiraci a k rychlému vysušování krajiny. V letech 2003-2015 se počet tropických dní oproti šedesátým rokům zvýšil již na dvojnásobek.

I materiály MZe a ÚKZÚZ (část Programu rozvoje venkova, týkající se pozemkových úprav na období 2014-2020), preferují projekty s „polyfunkčním řešením s důrazem na protierozní, protipovodňovou ochranu území, zmírnění dopadu sucha a zvýšení ekologické stability krajiny. To souvisí s úbytkem podzemních vod, způsobeném vlivem klimatických změn (viz viceprezident AK ČR Václav Hlaváček)“. Řešením problému tzv. Generelu vodního hospodářství krajiny, komplexu řešení chování k půdě a vodnímu režimu, zpracovávají různé instituce VÚMOP, SPÚ, VUT-Ústav vodního hospodářství krajiny, MENDELU, ČMHÚ a dalších.

Jestliže se na Jižní Moravě i v Čechách již nyní nedá dopěstovat na některých loklitách i „suchovzdorná“ kukuřice, je nutné uvažovat o tom, že je nutné s tímto stavem „něco dělat“.

Samozřejmě je nutné zvýšit nasákavost půdy a snížit odpar z plochy. To je úkol dlouhodobější a podstatně složitější, zejména tam, kde půdu nevlastní její uživatelé. Jeho řešením se teď nebudu zabývat, je ale možné se zabývat nyní rychle dostupnými a použitelnými možnostmi.

Prvním stupněm řešení je - rychle využít vlastností odrůd jednotlivých plodina a znalosti fyziologie rostlin, druhým stupněm je změna odrůdové skladby a třetím stupněm je postupný přechod na pěstování jiných, daleko suchovzdornějších plodin.

První stupeň - Již několik (více) let spolupracuji se zemědělci hospodařícími na velmi výsušných písečných lokalitách. Např. na farmě ve Vranovicích (pan kolega Klimus) u obilnin provádí jarní ošetření obilnin, ve fázi 25 až 29 BBCH, směrované k lepšímu využití zimní a jarní vody. V jarním období, kdy je půda ještě chladná a v půdě je dostatek vody, nebo naopak i nedostatek kyslíku, je pro rostlinu velmi málo dostupný fosfor. Je nutné si uvědomit, že právě fosfor tvoří základ všech „makroergických látek“ přenášejících energii fotosyntézy v rostlině a vnášejících ji do všech fyziologických cyklů v ní. Proto přidání fosforu, nikoliv mylně upřednostňovaného dusíku!, mimokořenovou výživou (na obilninách má největší šanci na ulpění na listech, protože ty pokrývají prakticky zcela plochu ornice) je nejefektivnějším startem pro porost, pro efektivitu probíhající fotosyntézy. Nenařeďuje pletiva, tak jako některá N hnojiva, a naopak zlepšuje chladuvzdornost, zlepšuje kořenový systém a navíc urychluje příjem všech ostatních živných látek. Použití dusíku v této době donutí rostlinu k maximálnímu využití zbylých energetických zásob na produkci kořenových výměšků, kterými rostlina aktivně vyměňuje živiny pro svou potřebu (něco za něco!) v době, kdy kořeny nejsou ještě plně funkční (ztráty energie).

Při použití nejrannější odrůdy je reálné ji nastartovat již pouhými 5 litry PK (nebo méně dobře NP) roztoku na hektar. Spolu s ním je odzkoušeno použití menší dávky CCC k vyrovnání odnoží a dodání některých stopových prvků Mn (plodné klasy), Zn a Cu (dýchání a plodnost pylu a ovárií) a B (aktivita enzymů ..). K této „směsce“ je potřeba již jenom dodat nejlevnější fungicid proti chorobám pat stébel. A důsledek? V období, kdy pozdnější a neošetřené odrůdy, byť na vododržnějších polích, mají dvě kolénka, je nejranější ošetřená odrůda již ve fázi nadouvání pochvy. Tedy již má vytvořený celý klas a využila maximálně dávku „jarní“ vody, kterou měla k dispozici. A takto kolega Klimus dosahuje na nejranější odrůdě na nejpísčitějších pozemcích výnosu srovnatelného s pozdnějšími (výnosnějšími?) odrůdami na lepších polích.

Téměř identické řešení používá již několik dalších zemědělců při jarním startování řepky, cukrovky nebo máku.

Dobře, použití fyziologických podnětů je jedna možnost. Ale z výše uvedených prognóz vyplývá, že se nadále bude oteplovat nejméně stejným tempem, jako v posledních 50 letech. Proto je potřeba se pro tyto ohrožené lokality poohlédnout po odrůdách vyšlechtěných na místech kde již tyto podmínky mají – tedy do středního Španělska nebo do Maďarska.

Druhý stupeň řešení, změna odrůd - Při svých několika návštěvách v Maďarsku jsem navštívil několik lokalit se stejnými nebo i mírně nižšími srážkami, jak je v našich ohrožených lokalitách běžné. Již více než deset let tam šlechtí obilniny i řepku a sóju pro tyto velmi suché oblasti. Vzhledem ke svému stáří a zkušenostem s hodnocením porostů v ČR, Polsku i v Maďarsku jsem odhadl výnos téměř přesně na šlechtiteli prezentovanými hodnotami – nijak nezaostává za výnosy u nás pěstovaných odrůd. Další zajímavostí je, že tyto suchovzdorné odrůdy jsou dobře využívány i v suchých oblastech Slovenska.

Třetím stupněm je využití suchu odolnějších plodin. V oblasti, kde je velká zátěž půdy pěstováním kukuřice pro bioplynové stanice, je reálná výměna kukuřice za čirok. Ten na rozdíl od kukuřice při suchu neodumře, ale „počká“ si na příští příděl i těch nejmenších srážek. A výnosem masy kukuřici v této oblasti zcela jistě předčí. V současné době je dokonce reálné i využití čiroku na zrno – bezlepková dieta je stále větším tahounem jeho produkce i spotřeby. Samozřejmě jsou i další plodiny, ale to již někdy příště.

Ing. Karel Říha

Joomla templates by a4joomla